Interní statusy jsou pod neustálým útokem malých prohřešků. Zvlášť ty ranní. Tu pět minut pozdní příchod, tu nevyplněná tabulka. Nic zásadního. Takové malé blbosti. Kraviny, které se dají mávnutím ruky přejít. 

Nojo, ale jakmile jim dáte prostor, začnou se šířit rychlostí memů z SPD. Pak se jako švinhnutím proutku z malých prohřešků stavá malé pravidlo a disciplína je ta tam. A disciplínu je potřeba hlídat, pečovat o ni, protože je zárukou profesionality. Ale jak, když nechcete sahat k tvrdým trestům, jelikož jste všichni kamarádi a celá firemní kultura stojí právě na vzájemném respektu, kamarádství a toleranci? A jak toho naopak využít, aby se vztahy a dobrá nálada mezi kolegy ještě prohloubily? 

    

Odpovědí jsou chlebíčky! Protože kde jsou chlebíčky, tam je veselo a dobrá nálada. Všichni je mají rádi. Ti, co přijdou včas, i ti, co přijdou pozdě. Jsou fér – jako odměna, i jako trest. A jsou fantastickou zbraní proti malým prohřeškům. Staly se totiž novým pravidlem, kdy za každý malý prohřešek musí viník donést tác chlebíčků. Takže chutnají a mají sílu zlepšovat svět.

Každý tác je totiž malé ponaučení. A malé ponaučení s každým dalším tácem roste. A funguje tak dobře, že už jsme všichni na statusech včas a tahle metoda nakazila i ostatní týmy. Jupí.